Bílá je když / White is When


 

This text will be replaced

5′ 28″

Rozhovor pro Český rozhlas – Vltava
 
Bílá je když

 
 

Tisková zpráva:
Mladý autor (narozen 1982) je důsledným analytikem filmového obrazu. Jeho videofilmy vznikají někdy na základě náhodně nalezených bizarních míst a situací, jindy jsou jeho obrazy precizně plánovány a komponovány. Takáč scény pracně rozebírá a důsledně – políčko po políčku – skládá do filmových novotvarů. Jako detektiv, pátrající po příčině zvratů, si Viktor všímá zdánlivě podružných detailů, jako jsou nehybné věci a bytosti, děje vypadávající z kompozice, extrémně dlouhý nebo krátký časový interval.

Viktor Takáč vstoupil na domácí výtvarnou scénu „objevem“ specifického panoramatického videofilmu (BACK-WARD 2005, Pano-run-ma 2005). Odkazuje k pricipům a estetice výtvarně spřízněného Michala Pěchoučka (Kočárkárna 2004, Osobní vlak 2005). Spolupráce obou autorů vyústila například v instalaci „TAKE“ (2011) re-definující prostory galerie (2010 Collectors “The Czecho-Slovak Pavillion”, Brot Kunsthalle, Vídeň a Hodiny v Umění, Galerie GHMP 2011).

Takáčovy panoramatické práce tvoří někdy rozpohybované statické digitální fotografie (ARE YOU TELLING ME, THE FUTURE CONTINUES IN THE PAST? 2008), jindy jsou to videozáznamy nalezených situací (BACK-WARD; MISTR MÖBIUS LIVES ON THE SECOND FLOOR 2007). Pohled diváka je v nich situován do jakéhosi pomyslného centra místa, kolem kterého se konstruuje kruhová scéna. Rotující výsek dění se vrství a opakováním vznikají nové významy (například v práci Pano-run-ma z roku 2005). U první zmíněné instalace je to stroboskopický účinek, díky kterému začínáme vidět scenérii v jakémsi „protipohybu“. Frekvence promítaných snímků vytváří vjem obdobný „efektu paprskového kola“, kdy se nám před očima zdá, že se kolo vozu otáčí pozpátku. Autor tak poukazuje na autonomní časoprostor filmového obrazu.

Poodhalování neviditelných struktur uvnitř viditelného obrazu je princip, se kterým Takáč opětovně pracuje. I aktuální video (Bílá je, když 2011-2012) je rozborem vztahu dějů uvnitř a mimo obrazu. Jak to, co je nafilmováno, tak způsob, jakým je divák stavěn před plátno, je autorem pečlivě rozvrženo. Z kompozice jednoznačně vyvstávají limity vzkazu o vzdáleném místě a čase. To co v obrazu chybí, co ho neobratně přesahuje, dráždí naši zvědavost a udržuje naši pozornost. Nejenom sled promítaných obrazů, ale právě jeho přesně dávkovaná absence v nás konstitují identitu „filmového diváka“.

Kurátor: Dušan Zahoranský

—————————————-

White is when

This young artist (born 1982) is a careful analyst of film. His videos sometimes arise in response to accidentally-found bizarre places and situations, and sometimes they are planned precisely and composed. Takáč painstakingly analyzes and places scenes – box after box – into new films. Just like a detective searching for causes, Victor is able to observe seemingly secondary details, such as inert objects and beings, actions falling from the composition, and extremely long or short time intervals. This video-experimenter is currently returning from trips to faraway Australia, to offer his fans a glimpse into the endlessly changing landscape on the other side of the globe.

Viktor Takáč entered the Czech art scene with “discovery” of a specific panoramic video film (BACK-WARD 2005, Pano-run-ma 2005). He refers to the aesthetic and artistic principles of related Michal Pěchouček (PRAM ROOM 2004, THE PASSANGER TRAIN 2005). Cooperation of both authors has resulted in installation such as “TAKE” (2011) where they re-definined the gallery spaces (Collectors “The Czecho-Slovak Pavilion” / Brot Kunsthalle, Vienna 2010 and Lessons of Art / City Municipal Gallery Gallery Prague 2011).

Takáč´s panoramic work is sometimes based on static digital photography (ARE YOU TELLING ME THE FUTURE IN THE PAST CONTINUES? 2008). Other works came out of found situations (BACK-WARD, Mr MOBIUS LIVES ON THE SECOND FLOOR 2007). The viewer is situated in to the imaginary central viewpoint. Circular scene is constructed through the movie. Action with repeating layers creates new meanings (such as in work Pano-run-me out 2005). In the first-mentioned installation a stroboscopic effect causes a “counter-rotation” effect. The frequency of the projected images create a similar impression as “the beam wheel effect ” (the wheel of a car seems to turn the car backwards). The author points to the very autonomous space-time of a moving image.

Discovering invisible structures within visible images is Viktor Takáč ´s main focus point. Even the current video (WHITE IS WHEN 2011 – 2012) analyses relationship between events inside and outside the screen. As what is on the canvas, the way it is presented the viewer is carefully apportioned by author. The compositional limits also formulates message about the remote location and time. What is missing in the image, irritate our curiosity and keeps our attention. Not just a sequence of projected images, but just exactly what absents defines “movie viewer” identity.

Curator: Dušan Zahoranský